Munti Retezat, Rumunsko 2015

Trek v rumunských horách… Těžko se mi o tom píše. Mám ráda turistiku – normální i horskou. Tohle byl ale můj první přechod „na těžko“ se stanem (který jsem já naštěstí nenesla), jídlem a dalšími potřebami.

Možná to ode mě bylo naivní, že jsem se rozhodla vyrazit na týden s lidmi, se kterými jsem se nikdy předtím osobně nesetkala. Každopádně ta trocha odvahy se vyplatila a výsledkem byl skvělý týden plný krásných a dobrodružných zážitků.

Je pravda, že jsme měli velmi dobré počasí. V údolí bylo pořádné horko, ale v těch 2000 m. n. m. nás sluníčko hřálo tak akorát. Tedy, ne úplně pořád – jednou nás stihla doslova průtrž mračen, kdy než jsem stihla shodit batoh a obléknout si pláštěnku, už nad námi začaly létat blesky.

Přesto jsem Pánu Bohu vděčná za každý okamžik toho týdne. Hory mají zvláštní atmosféru, protože jsou tak velké a vytrhnou člověka z normálního života. Zvlášť působivé bylo, když jsme poslední noc stanovali vedle nějakých rumunských křesťanů, kteří večer zpívali písně. V horách a za soumraku to znělo obzvlášť krásně.

Stojí to za to, jet do hor. Nejen kvůli tomu tichu a partě skvělých lidí, které můžete poznat. Byl tam s námi Bůh a to bylo to nejdůležitější.

Eva