Trek s Jihlavou na Velkou Fatru

byl pro mne z „mých“ treků zatím asi nejlepší, skvělá parta lidí …, věk od 17-19 let.

Lidi dal dohromady Pepa, který se podílí na vedení jihlavské mládeže ECM. Děcka mu již v průběhu treku byli moc vděční, že to zorganizoval.
Je to skvělé, když někdo zakusil trek (Pepa před dvěma léty s Jirkou S. také na Fatře, v dešti a v mlze, takže žádné fest pohodlí ani výhledy :) a pak zve mládežníky,
zdá se, že je to asi to nejlepší co má na ostatní vliv.
S Pepou jsem se sešel v červnu, naplánovali, v průběhu řešili detaily, ladili počty lidí.
V neděli 14.7. odpoledne jsem přijel do Jihlavy, spolu s Pepou a dalším účastníkem udělali nákup, byla to radost spolupracovat, chlapům to fakt šlo.
Prostě levné, lehké, lahodné a výživné potraviny hledali podle seznamu a dávali do košíku sami :). Pak jsme proviant balili do pytlů podle menu a dní, včetně dvou děvčat, takže balení bylo razdva.
Nakonec přišli ostatní. Celkem 4 kluci, 3 holky (mix křesťané i ne-) a já. Seznamovačka, balení batohu, co se bude dít a tak …
Já tam přespal a ráno jsme jeli Oplem Vivarou 9 míst, takže všichni v kupě.
Chtěli jsme lezení v Maníně s Pavlem S. a Tomášem M., ale předpověď ještě v NE večer byla deštivá, tak jsme to zrušili.

Teď k tomu podstatnému.
Nikdo z nich nebyl ještě na horách, kromě dvou, ale zas nic moc. Nástup v 18,15h Blatnickou dolinou kvůli poruše auta, zácpa v Žilině (1,15h), atd.
V Rakytovské dolině u seníku jsme měli očekávání a obavy, všichni kromě jedné dívčiny řekli, že očekávají posun ve vztahu k Bohu. Říkal jsem si uvidíme, ale měl jsem z toho radost.
A opravdu, ukázalo se, že to nejsou fráze …. Ranní ztišení jsme měli někdy i skoro půl hodiny, vypracovávali si odpovědi, odpolední diskuze skvělé, zapojovali se.
Jedno děvče po treku do ankety napsala:

Co ti přineslo ztišení nad Bibli (případná diskuze)?  

„Myslím, že fakt hodně, protože já osobně jsem ještě nikdy Bibli jako takovou nečetla. Pouze do Českého jazyka jsem četla dětský knížky Starý a Nový zákon, a nějaké odstavce jsme měli v učebnici literatury, ale to je vše …A fakt mě to zaujalo, jsou tam úžasné metafory a chtěla bych to přečíst celé… Právě tím, jak jsme se nad tím společně zamýšleli, jsem tomu i daleko víc rozuměla, než kdybych si to četla sama. To mi teď hodně chybí – teď už nad tím tolik nepřemýšlím, když čtu sama.“

Životní příběhy byli díky Bohu jako vždy skvělé. Šel jsem ve svém příběhu do hloubky a oni na to reagovali. Ani jsem jim nemusel říkat, že to má být také o našem vztahu k Bohu :).
Na jedno ranní ztišení z Jana 3:16-21, 35-36 – „Co je míněno světlem?“ reagovala jedna dívka tak, že „kdo chce žít ve světle, tak má jít ke světlu“ a tak před námi ve svém příběhu vyzvávala své hříchy …, dřív ho chtěla mít takový ne až hluboký, ale Boží Slovo ji vedlo k vyznání …
Někteří vyznávali, že po svém obrácení spadli zpět do hříchů a ne ledajakých, tak jsme to spolu probírali co s tím …
Jak se tak dívám okolo sebe, tak je mnoho obrácení, ale spoustu mladých se znovu vrací do (i fest) hříšného způsobu života. Myslím, že to má více faktorů.
Jedním je i ten, že schází důraz na plné podřízení se Kristu. Proto jsme mluvili i o tom, četli si s Písma, ukazoval jsem jim scénku stopaře, apod.
Diskutovali jsme i mimo ztišení, různá témata mladých, apod., však to znáte, nádherné rozhovory.
Celkově jsem si pro sebe říkal, oni jsou jako „pole neorané“. Jen poorat, zasét a čekat na Boží úrodu. Fakt nádherná skupina a velká Boží milost.

Zpět do Rakytovské doliny, u toho seníku začalo pršet, bylo cca 20,30h, stmívalo se … jít, nejít? … že tedy půjdeme.
U poslední studánky, už za tmy, jsem uvažoval, jestli jsme přece jen neměli zůstat nouzově u seníku a cestou nahoru jsem uvažoval, kde bychom to mohli nouzově zapíchnout ….
ale díky Bohu, že jsme šli … ve tmě, s čelovkami, hladoví, v zimě, v dešti, s vytím vlka, jsem dorazili cca kolem 1h na salaš u Králové studny.
Pro děcka to byl nejsilnější a pro některé nejlepší zážitek:

„Když jsme první den v noci, za největší tmy jakou jsem kdy zažila, za deště, vyčerpání… vylezli ten šílený nekonečný kopec.“
Byli úžaslí ze spoustu věcí, z těch kopců, prý kdo je to bača, pak s ním mluvili, jedním s krávami, druhým s ovcemi, ptali se na jeho život, kdo to je bediar, učili se slovensky .. atd. :)
Mimo jiné jsem rozdával gedónky (malé kapesní Bible) cestou, bačům, atd. Tak doufám, že na V.Fatře brzo poroste Boží Slovo :).
Gedeónky jsem rozdal všem účastníkům, nikdo z nich neměl Bibli, těm co neměli vůbec jsem jim ji daroval, co měli svou doma, ať mi ji pak vrátí.
Nicméně na konci treku, jsem jim řekl, že ji mi mohou vrátit, ale pokud ji chtějí dát kamarádům, ať si ji nechají. Nechali si ji všichni.

Někteří se poprvé modlili před druhými, což pro ně :), i pro jejich vedoucího to bylo milé překvapení.

Na závěr při našich rozhodutích co v údolí, kdy chtějí jít za Bohem, číst si Písmo, evangelizovat, atd. jsem jim navrhl, že do konce prázdnin je 42 dní,
což je akorát přečíst si ev.Jana každý den jednu kapitolu a pak znovu, takže Jana 2x.
Takže jsme teď stále v kontaktu, píšu jím zprávy, sem tam otázku, zavolám …

Naše skupinka byla takový modelový příklad typů osobností :), byl tam – iniciátor, živel, klaun, technik, povzbuzovač, „Mirek Dušín“, trochu vyloučení (ale ve skupině postupně roztála), umírněný narušovač :), možný vedoucí …

Celkově, mládežníci nevěděli, že Bůh chce, aby člověk věděl, že má nebo nemá věčný život, mysleli si, že snad možná, Bůh ví, ale při čtení 1.listu Janova, který jsem jim pak dal po diskuzích přečíst celý (5.kapitol) jedno ranní ztišení, sami s Písma poznali pravdu. Fakt to byla radost je pozorovat, když to sami z Bible poznávali …

Ještě perlička, druhý den jsem jim mluvil podobenství o značkách, tyčích a ukazatelích směru, včetně včerejší zkušeností s baterkou, že bez ní a bez značek v lese, bychom nebyli schopní dojít k salaši, včetně mne (vyzkoušeli jsme si vypnout baterky a být zcela ticho :). Citoval jsem jim k tomu Žalm 109/105, včetně odkazu. Pak jsem si v duchu během dne říkal, jaký to má význám jim mluvit ty odkazy. A Bůh mi odpověděl. Při obědě jsem dostal hned odpověď, jedno děvče se mne ptalo, kde je napsaný ten verš co jsem jim citoval a druhý klučina hned odpověděl, že Ž 109/105, že si to zapamatoval. A do ankety, které zamýšlení, podobenství tě nejvíce zaujalo, tak napsal, že „čelovka v noci – Žalm 119/105„.

Byli nadšení bez mobilu a hodinek, ze začátku se stále ptali po čase, ale po mém vysvětlování, proč bychom to vlastně potřebovali, se ptát přestavali :) a pochopili :) …
spousta legrace, furt se ptali jaké bude další jídlo (nechápali ty bomba večeře), prostě všechno mega …

Bůh mi dal na srdce, abych se za ten trek více modlil a díky Bohu stálo to za to. Trek mne velmi pozvbudil.
Věnovat se intenzivně i když jen malé skupince, několik dní v horském prostředí, v zóně mimo pohodlí, modlit se za (s) ní, číst si Písmo, předávat jim zkušenosti, být příkladem je velmi dobrá investice do Božího království …
Také to, že jsem s nimi stále v kontaktu (také i z minulých treků), je důležitá návaznost, byť to je především služba hlavně pro vedoucí pozvaných mládeží.

Tož tak :), bylo toho více … detaily … a úžasná Boží milost … chvála JEMU – fotogalerie zde.
Pavluš

P.S.: no a závěrem, fakt je na horách „sterilní prostředí“ :), proto: